Vzbudí tě vrznutí
dveří – máma. Mžouráš na ní a na její strhané tváři vidíš, že toho taky moc
nenaspala. Zasype tě přívalem slov, střídá nadávky i něžnosti, chvíli tě
pohlavkuje a pak zase objímá. Jen velmi mlhavě pochopíš, že se o tebe bála,
když jsi nepřišla domů.
Nesouvisle a jako
ve snu se jí snažíš vyprávět své těžkosti s potkany v kanále a taky s duševně
chorou matikářkou a ředitelem starým páprdou, ale není ti přáno – únava a silné
podchlazení si vybírají daň...
Pokračuj.
Žádné komentáře:
Okomentovat